Slovo předsedy klubu k historii a vzniku plemene moravského bílého hnědookého

V roce 1971 jsem v časopisu Chovatel četl článek ing. Fingerlanda - Rozšíří se paleta králičích plemen aneb u sousedů se rodí černopesíkatý králík, kde autor informoval o tom, že ve Spolkovém výzkumném ústavu pro chov drobného zvířectva v Zele, NSR si vytkli za úkol vyšlechtit plemeno, které by bylo masné, s bílou srstí, avšak současně odolnější než jsou albíni a lancíni a zároveň by splňovalo podmínky všestranné upotřebitelnosti bílé králičí kožky. V té době byla po bílých kožkách velká poptávka, byly rovněž lépe placeny a také na našich výstavách všeobecně dominovali bílí králíci, nazývaní s nadsázkou „králičím bílým morem“. Tehdy jsem ještě netušil, že se později stanu sám chovatelem a propagátorem u nás vyšlechtěných bílých králíků.

Ing. Fingerland ve zmíněném článku objasňoval průběh šlechtění a popisoval, jak němečtí chovatelé postupovali při křížení, když jako výchozí plemena použili činčilu velkou a novozélandského červeného. V závěru článku pak inspiroval naše chovatele, aby se pokusili vyšlechtit podobné nové bílé plemeno ale s použitím plemen činčily malé a stříbřitého žlutého. Zároveň tehdy předestřel několik otazníků - např. jak se projeví, v závislosti na využitých genotypech, interakce černopesíkatých faktorů s faktory stříbřitými - s odpovědí, jak se ukázalo reálně, neznámou.

Praktické realizace a reálného ověřování nápadu se ujali chovatelé z Otaslavic u Prostějova, kde se v 1972 do šlechtění zapojilo 9 chovatelů. Opatřili si 9 nepříbuzných kmenů 1,3 - samci byli všichni Čm a králice Sž a ještě v témž roce získali 270 mláďat divokého zbarvení, z nich pak někteří v roce následujícím posloužili k další plemenitbě; ti vrhli celou řadu mláďat divokého a činčilového a žlutého zbarvení různé intenzity, ale také devět bílých mláďat s hnědým okem, pochopitelně se vyskytl i různě intenzivní nádech popelavý a hnědý.

Šlechtění pokračovalo v dalších letech výběrem těch nejsvětlejších a nejbělejších jedinců. V roce 1975 na brněnské výstavě byli poprvé uvedeni jako novinka pod názvem Vídeňský králík hnědooký, tím ale práce získat bílé králíky s hnědým okem neskončila. V roce 1979 pokračovali už jen 4 chovatelé, kteří pod vedením pana Doláka, hlavního iniciátora, mířili od začátku vstříc cíli, kterým bylo uznání plemene. Chovatele jsem znal osobně a fandil jim, to už se tito králíci začali objevovat i na výstavách na Prostějovsku, možná i jinde.

Počátkem osmdesátých let se moravský bílý hnědooký objevil u Rolenců ve Vrahovicích a posléze u i dalších chovatelů ve Vrahovicích a v Prostějově. Chybělo už jen oficiální uznání plemene. V čísle 9/84 časopisu Chovatel byl ing. Fingerlandem zveřejněn první vzorník nového plemene Mbh, jako malé plemeno ve váhovém rozsahu 2,5 až 3,25 s genotypem achi achi bb CC DD GG nebo achi achi bb CC DD gg v obou případech s extrémně potlačenými černými konečky pesíků. Krátce na to bylo na stolním ocenění ve Vrahovicích plemeno oficiálně uznáno za přítomnosti, ing. Sekaniny, později patrona plemene.

Stejně jako otaslavičtí chovatelé se podobného šlechtění ujal posuzovatel králíků František Provazník, tehdy začal s dvěma rodičovskými páry a to samci Čm a samicemi Sž, počáteční výsledky byly podobné jako v Otaslavicích, jeho cílem ale bylo vyšlechtit českého černopesíkatého a to se mu plně podařilo. První standard Ččp uvedl ing. Fingerland v Chovateli 6/75. Byl také zařazen do malých plemen ve váhovém rozsahu 2 kg až 3,25 kg.

S pozice předsedy OOK CHK v Prostějově jsem se živě zajímal o vývoj plemene Mbh a věděl jsem, že na Prostějovsku jej chová nejméně 12 chovatelů - přitom já už jsem byl mezi nimi. Napadlo nás v OOK požádat o odbornou pomoc přítele Sekaninu, který mimo jiné navrhnul založení chovatelského klubu, aby další šlechtění bylo lépe koordinováno, získal také pro chov Mbh přítele Jedličku, posuzovatele, a znal i některé chovatele plemen Mbh a Ččp z okolí Brna a Třebíče.

Přípravná schůze pro založení klubu chovatelů Mbh a Ččp se uskutečnila v květnu 1987 při výstavě v Držovicích u Prostějova, kde byly celkově projednány všechny otázky založení klubu. Chovatelé se dohodli, že první speciálka Mbh a Ččp bude v Rajhradě u Brna, kde se posléze uskutečnila i ustanovující schůze klubu. Zúčastnilo se jí 24 zájemců o členství, všichni ti, které zaujalo naše národní plemeno a chtěli se dál podílet na zdokonalování kvalit plemene - nikde na světě totiž nebyl vyšlechtěn bílý králík s hnědým okem.

První výbor klubu byl zvolen ve složení: předseda přítel Poušek, jednatelka přítelkyně Starobová, pokladník přítelkyně Rolencová, přítel Jedlička a revizní komise ve složení mé osoby a přítele Bojanovského.

Bylo dohodnuto, zasílat členům Informační Zpravodaje, které zajišťoval př. Jedlička. Klub začal oraganizovat každoročně své speciálky, s pomocí organizací, které byly ochotny se na těchto akcích podílet (ZO Telnice, Český Brod, Kolín, Němčice n/H, Radostice). Brzy po založení klubu byly vypracovány typizační kódy a na speciálkách pak byla prováděna vlastní typizace. Zde dobře pracoval, byť jen po omezenou dobu přítel Jahoda, který také úspěšně choval Mbh.

V počátcích klubu byli nejúspěšnější na výstavách manželé Rolencovi, přítel Balczyrák, později Jahoda. V r. 1987 získala na Mbh paní Rolencová v Lipsku titul mezinárodního šampiona a je nutné zdůraznit, že chovatelka obeslala nejvíce výstav a byla velmi úspěšná. V roce 1992 vystavil př. Jahoda v Nizozemí 4 nejlepší kolekce z ČR a získal čestnou cenu. Mbh byli zastoupeni na všech výstavách na národní úrovni jako VMK a NV Brno, ale účast uskutečňovali pouze jednotlivci. Přítel Zbraněk vystavoval na všech těchto akcích a v posledních letech přítel Pištěk, oba získali některé čestné ceny. Poněkud méně se účastnili přítel Jedlička (č.c na EV v Brně), Poušek (nejlepší samec a samice v Radosticích), přítel Jahoda, v poslední době přítel Šujan, ojediněle i někteří další členové klubu. Na speciálkách se soutěží o putovní pohár nejlepší kolekce, který získal 2 x přítel Jahoda a 3 x přítel Zbraněk (a zůstal mu tím ve vlastnictví), nový pohár získal přítel Pištěk, Slovák a v Němčicích přítel Jedlička. Byly zakoupeny i poháry pro nejlepšího samce a samici speciálky, které získali na samce přítel Poušek, Jedlička, na samici Slovák, Zbraněk 2 x a Jedlička.

Je škoda, že pravidelně vystavujících chovatelů Mbh je jen několik. Na speciálkách je počet vystavovaných králíků od 40 do 60 kusů. Ččp bývají zastoupeni velmi málo a řadu let poháry na Ččp nebyly vůbec udělovány až po vstupu do klubu je získává př. Vokurka, který má velmi kvalitní chov. Čestné ceny EV Brno a řadu NVMK. Příležitostně vystavuje přítel Simandl.

Schůze klubu dosud probíhaly většinou na speciálkách ale účast na nich byla namnoze slabá, což je pochopitelně chyba. Po dobu trvání klubu prošli Mbh určitým vývojem a hlavní změnou bylo zařazení do středních plemen. Důvodem bylo přerůstání kvalitních králíků, kteří nemohli být vystavováni a také pčedpoklad, že o většího králíka bude úměrně větší zájem u chovatelů, což se ale nestalo. Nicméně v současné době máme králíky většinou těžší než 3,30 a rozsah váhy podle vzorníku je 3 až 4 kg. Částečně bylo použito při zvětšení králíka Du. V blízké budoucnosti bude nutné se vypořádat s některými vadami, jako je delší hlava, kyčelní kosti, ojedinělé černé pesíky, vady vyskytující se u části Mbh. Často bývají králíkům sráženy body na světlejší drápy. Přesto že přítel Fingerland uvedl v Chovateli, že světlejší bílé drápy budou tolerovány. Řešil by tento problém nový vzorník, kde byl požadavek, že bílé drápy nejsou vadou.

Úkolem a zájmem všech chovatelských klubů je hlavně dané plemeno vyšlechtit tak, aby se co nejvíce přibližovalo vytyčenému ideálu. To znamená, že i členové našeho klubu se snaží odstraňovat vady v exteriéru našich plemen a je to úkol nesporně nemalý, spíše obtížnější než u jiných plemen, protože zde není možné hlavě u Mbh pro osvěžení krve nebo zdokonalení standardu dovést zvířata ze zahraničí a také fakt, že do klubu přijmeme a jsme tomu rádi každého zájemce a ne jen nejvyspělejší chovatele jako u rozšířených plemen. Nesporně je nedostatkem malý počet chovatelů chovajících tato plemena a tím malý počet chovaných kusu. Je to škoda. V současné době jde o králíka střední velikosti stejně jako Čs, který dobře zhodnocuje krmivo, je temperamentní, nenáročný a plně se potvrzuje záměr šlechtění. Je to králík odolný. Co se týká exteriéru, jsou králíci kvalitní a méně kvalitní a tak je to i u jiných plemen. Neočekávám, že napsáním článku se situace v počtu chovatelů Mbh a Ččp rázem změní. Není ale dobré, že mnozí chovatelé plemeno hodnotí negativně a povrchně, aniž by o něm něco věděli, mnohdy i posuzovatelé, když jeden z nich se vyslovil o nás, jako o pouhých několika nadšencích, ale můj názor je, že bez nadšenců by ani celé chovatelství nebylo.

Otázku zda-li se Mbh prosadí do evropského vzorníku je obtížné předvídat a s jistotou ji zodpoví pouze čas. Přesto mám pocit, že v jiných evropských státech si svých národních plemen dovedou lépe všímat a prosazovat je.

15 let činnosti klubu je za námi. Zda-li budeme vzpomínat na další významná výročí je na nás a na tom, jak si s úkolem poradíme.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří se zasloužili o vyšlechtění plemene, založení klubu a nelze vynechat jména některých chovatelů jako např. pana Doláka, Drábka, paní Urbáškové, přítele Provazníka, ing. Sekaniny, Jedličky, manželů Rolencových, přítelkyně Starobové, přítele Odrážky, Jahody, Pouška, Balczyráka, Bojanovského, Pištěka, Truhláře, Simandla a celé řada dalších.

Předseda klubu Miroslav Zbraněk